Vektory moci

mezi mocí a slovy   | jež ji maskují

Ale stejně nechápu, proč na tom Banderovi Ukrajinci lpí jako na hrdinovi i dnes, když mohou položit důraz třeba na význačné kozáky. Jak nejsem znalec historie, tak by mě celkem zajímalo, jestli se vůbec někde mimo nejautoritativnější režimy udrží teroristé jako národní hrdinové. Předpokládám, že se dá na terorismus za národní suverenitu nahlížet také jako na zcela zoufalý fenomén, který na druhé straně znamená, že ten boj za samostatnost prostě vyhrát nemohou, i když chtějí.“

Historie je vždy také předmětem politiky jako součást kolektivní paměti. Což je často rozumné, neboť vývoj dal za pravdu některým názorům současníků a my ji víme „kam to vedlo“. Je jedním ze stavebních kamenů ideologií. Označuje se to jako politika paměti.

Lidé si úplně nevybírají své historické neuralgické body. Některé vyvstávají jako kontroverze mezi politickými oponenty, neboť jejich příběh v sobě má nějaký morální paradox, na kterém se definují postoje přítomnosti.

Slouží jako šibolet tvého politického postoje. Kdy na otázku, kterou příběh klade, odpovíš jedním způsobem, posune tě to do tábora, který tento bod vykládá podobným způsobem.

Každá ideologie musí mít nějaké takovéto body (a vůbec ne pouze historické ) , možná bych i řekl, že je její struktura je tvořena takovýmito body.  Morální paradox uvnitř příběhu slouží jako šibolet. Bez nich by jedna strana byla zaměnitelná s tou druhou a nebylo by sporu.

Zkusme srovnat Banderu a bratry Mašíny. U Mašínů je odboj poskvrněn vraždou, kdy podřezali svázaného strážníka jak dobytek při svém odboji proti diktatuře. Vražda neozbrojeného občana, který byl ovšem v tom okamžiku reprezentací moci, generuje paradox toho, že vražda je vražda, ale je vražda na tyranovi hříchem? Není. Vražda Heydricha žádnou kontroverzi nevyvolá. Na tu jsme právem hrdi. Zde ovšem vyvstává problém s povahou diktatury. Je diktatura tak hrozivá, že i vražda lokálního četníka kdesi, je oprávněným odporem proti tyranovi? Přirozeně, česká pravice bude spíše tvrdit, že ano, protože přeci to byla absolutní zlo, levice spíše, že ne.

Pak i, když o nich konstruuješ příběh, jeho přirozenou součástí bude i to, že byl nějak ztělesněním režimu. Jako příklad mi dovol tohle videjko Paděvěta v svém pořadu o Mašínech, kde Petr Brzoukoupil  čte obsah přísahy příslušníků SNB. (https://www.stream.cz/krvava-leta/protikomunisticka-odbojova-skupina-bratri-masinu-jak-probihalo-prepadeni-sluzebny-snb-v-celakovicich-324787)

Proč by měla být nějaké přísaha vůbec relevantní v případu vraždy? Co s tím má vůbec co do činění? Když jsi na levo, tak skutečně tam je pro tebe souvislost je zanedbatelná, ale když jsi napravo, tak přísaha reprezentuje onu mašinérii diktatury. Reprezentuje celý trs logických souvislostí, které z četníka vytváří viníka či válečného nepřítele, a tudíž je to ok. (vynechme teď, že zabítí svázaného zajatce je válečný zločin).

Když generál Pavel skládal své vojenské přísahy, v nich se taktéž ukazovaly podivuhodné věci. Pokud bychom tedy na něj uplatnili logiku tohoto konkrétní příkladu ve videu, pokud by si zabil před rokem 1989 pana Pavla, klidně by to mohlo být dobro.  

No, a teď máš o řád komplexnější věc s Banderou. Pokud si položíš stejnou otázky tímto stylem jako u Mašínů, jen místo jednoho četníka máš statisíce lidí, patrně by si měl dospět k odpovědi, že on representuje to, že boj pro ukrajinskou nezávislost je vyšší hodnotou nežli tyto oběti, popřípadě nic moc neznamenají, nejsou důležité v daném kontextu, či že nemají s Banderou nic společného ( a na to máme pana Svobodu)

Nemyslím si, že všichni Ukrajinci na něm lpí. Lpí na něm přirozeně určitě fašisti. A část radikálnější protiruské strany. Kolik ale přesně ví Bůh. Ale za válečného stavu takový hrdina určitě přijde vhod i širšímu publiku.  V nějaké koalici zájmů často ti jedna stana nechá nějaká symbolická gesta, takže klidně předtím, při jeho symbolickém oceňování mohlo jít o obchod mezi různými proudy.

Jak rozumně tvrdí resoluce Evropské Unie z 2010

(EU) Deeply deplores the decision by the outgoing President of Ukraine, Viktor Yushchenko, posthumously to award Stepan Bandera, a leader of the Organisation of Ukrainian Nationalists (OUN) which collaborated with Nazi Germany, the title of ‘National Hero of Ukraine’; hopes, in this regard, that the new Ukrainian leadership will reconsider such decisions and will maintain its commitment to European values;

https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/TA-7-2010-0035_EN.html

S stejným emocionálním odporem, jako by si i ty hodnotil kohokoliv, kdo by se jako odkaz na svou identitu odvolával na Emanuela Moravce, nota bene, pokud by měl svojí armádu, která povraždila tvoje předky, se etničtí rusové dívají na Banderu. Když Kotleba pobíhá na Sllovensku s odkazy na Slovenský štát, je to zajisté důvodem k opovržení. Když ovšem máš před sebou takové ohrožení jako Putinovo Rusko, patrně to přebije morální ohledy ohledně politiky paměti. Koneckonců i nám se zdá, že územní celistvost Ukrajiny i s početným orkstvem uvnitř je větší hodnota nežli desetitisíce či statisíce mrtvých.  

Kozáci často bojovali spolu s carem, takže jako symbolické centrum pro boj s ruSSáky moc vhodní nejsou.

Ve svém panteonu „teroristy„  má asi více států, potíž je ta, že terorista je naše civilizovaná definice a na minulé teroristy z dávných dob, třeba ze středověku to moc nemá smysl rvát.  Terorismus jako vědomá politika právě nezávislosti vyhrával vcelku často, zvláště v koloniích, příkladem budiž třeba Alžír. 

Otčenáš, jsoucí v morálce

Zakřič Zemanovi ne!

Vyžeň Zemana, blé!

 

volební právo blbům vem teď,

A sežeň komu se klanět,

Neboť bez klanění je život prázdný,

 

Příliš plný studu

Abychom si nemuseli odpustit své viny

Ať na hradě září ctnost,

 

A hlavně jsme se mohli dojmout,

Protože naše citečky mají

Větší váhu než hlas lidu.

Neboť k bytí dobrým potřebujem vzory.

 

Amen.

A řekl Bůh Frantovi: Vyjdi a stůj na hoře a hleď na divadýlko.

A aj, divadýlko se úplně rozběhlo, a pohoršení nastalo veliké a silné, podvracující důvěry a chcajíc na veškeré znalosti, ale nebyl v tom pohoršení smysl.

Za tím pak pohoršením zuřivé halekání: „xenofobové“, „bliju, velebnosti“, „tesat to kamene“, ale prostě nebyl v tom halekání smysl.

A za halekáním krákání letky ochotnických kádrováků: „Hitler, nestoudnost, agent, ovar, velezrada, Putinův poskok“ , ale ani zde smysl nebyl.

A za krákáním hlas tichý a temný. Což když uslyšel Franta, zavinul tvář svou pláštěm svým, a vyšed, stál u dveří jeskyně, a aj, hlas k němu Boží, řkoucí: „Nejsou ty morální majáci trochu hysterky?“
The end